Do Ameriky? Nikdy!! 2.díl

6. srpna 2010 v 18:56 |  Do Ameriky? Nikdy!!
O 2 TÝDNY POZDĚJI
"Tak zítra už odjíždíme" řekne mi mamka s úsměvem. "Hmmm" odvětím jí, brečela jsem, prosila, ale nic nepomohlo, za to co mi teď udělali je nenávidím. "Pujdu se rozloučit s holkama" řeknu jí. "jasně, ale přijď brzo, protože musíš jít brzo spát, vstáváme už ve 3" řekne a odchází z naší kuchyně, kde není skoro žádný nábytek. "Ahoj Terko" řeknu, když přijdu ke své nejlepší kamarádce. "Ahoj Kami" přivítá mě s úsměvem. "Tak už mi zítra odlétáš co?" řekne smutně. "Bohužel" řeknu jí a začínám brečet. Obejme mě a brečíme spolu. Terku znám už od školky a šli jsme spolu dokonce i na střední. Víme o sobě uplně všechno a rozumíme si i beze slov, protože už víme na co ta druhá myslí. Ještě si chvíli kecáme, jenže já už musím jít. "Já už budu muset jít" řeknu jí. "To je škoda, budeš mi tolik chybět" řekne mi. "ty mě taky" odpovím jí a obejmeme se. "A nezapomeň, musíš za mnou přijet, jsou prázky tak doufám, že ti to vaši dovolí." Řeknu jí ještě. "Jo jasně, já to nějak pošéfuju" řekne mi. "tak ahoj" řeknu jí smutně. "Ahoj" odpoví mi a já odcházím. Bolí to, hodně to bolí, protože ztrácím člověka, na kterém mi v mém životě nejvíc záleželoL

Jakmile dojdu domů sbalím si ještě potřebné věci a jdu spát.
"Kami vstávej" třese se mnou mamka. "Cože? To už je tolik hodin" ptám se jí a mě připadá, že jsem spala jen 5 minut. Jak jsem nachystaná loučím se se svým pokojem, zbydou mi jen krásné vzpomínky. "Kami pojď už musíme vyjet" křičí na mě táta. "Jo už jdu" řeknu. Naposledy se otočím a prohlížím se ještě naposled náš dům. Jak mi to tady bude chybět. Nasedneme do auta a jedeme na letiště. Za 4 hodiny jsme tam. Po dalším 2 hodinách čekání je naše letadlo připraveno. V letadle se usadím pěkně k oknu, dám si do uší sluchátka a poslouchám hudbu. Asi jsem usnula, protože jak se probudím hlásí letuška, že už jsme tady. Na letišti nás vyzvedává nějaký člověk. Vede nás do auta a říká, že nás zaveze do hotelu. "Proč do hotelu?" ptá se taťka. "Protože ve vašem domě probíhají ještě úpravy, takže bude lepší, když si pár dní pobudete v hotelu a nebojte naše firma to všechno platí" řekne a usmívá se. Zastavíme před hotelem. Páni to bude nějaký luxusní říkám si. Nj, jak vejdu dovnitř vezmu si leták a vidím, že je pětihvězdičkový. No bezva, aspoň něcoJ "Tak Kami, budeš mít svůj pokoj" řekne mi táta a předává mi klíče. "Super" řeknu s úsměvem. Jedem do svých pokojů, naši mají pokoj v pátém patře, ale já až v sedmém. "Kdyby něco okamžitě přijď ano?" říká mi mamka. "Neboj, já si trochu vybalím a hned pujdu spát" řeknu jí, protože jsem strašně unavená a navíc ten časový posun je fakt náročný. Vejdu do pokoje a nestačím se divit, je obrovský a navíc ta postel. Velká s nebesy. Na nic nečekám a hned do ní skočím. Zachvíli už jsem tuhá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška.M:) Eliška.M:) | Web | 7. srpna 2010 v 12:04 | Reagovat

.......jdu na další díl....ten bude určitě taky super :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama