Do Ameriky? Nikdy!! 7.díl

8. srpna 2010 v 20:55 | Deniskka |  Do Ameriky? Nikdy!!
"Sakra, jsem to ale debil" nadávám si v duchu. Jenže já nechci být víc než kamarádka, nebo chci? Nebo chci Nicka? Já vlastně ani nevím co chci. "Slyšíš mě?" vytrhne mě z mého přemýšlení otcův hlas. "Jo, co jsi říkal?" "Že už zítra odjíždíme" "Jo aha." dál už se spolu nebavíme, protože jsem myslí někde uplně jinde. "Jsme tu" řekne táta, když jsme před hotelem. Spolu jdeme do pokoje našich. "Ahoj, tak jaké to bylo?" zeptá se mamka hned u dveří. Všechno jí to povím. "Tééda, kdo by to byl řekl, že jsou slavní. Jo zlato, zítra už musíme odjet v 6" řekne opatrně. "Cože? V 6? To já mám ještě půlnoc"začnu naříkat. "A proč tak brzo?" "Pojedeme tam 2 hodiny a mám tam domluvenou schůzku s jedním zástupcem, tak proto" vysvětlí taťka. "No tak dobře" souhlasím. "Já valím, musím si pobalit a vyspat se. Dobrou" loučím se. "dobrou" řeknou oba naráz.

V pokoji si naházím do kufru věci, umyju se, vyčistím zuby, natáhnu budíka na 5:00 a jdu spát.
"CRRRRRRRRRRRRRR Vstávat a cvičit" řve budík na celý pokoj. "Néé, já chci ještě spát" "Řekl jsem vstávat a cvičit" ozve se z budíku. "Fajn vstávám" rezignuju, vypnu budík a jdu si dát studenou sprchu, abych se probrala. Kdo vymyslel vstávání v tak nekřesťanskou hodinu musel být teda pěkný idiot....Musím se jít vlastně ještě rozloučit s klukama. "Klep, Klep, Klep" nic. zkouším to podruhé. Zase nic. Teď už do těch dveří buším a divím se, že jsem je nerozmlátila. "Kterej debil nás to budí" slyším z pokoje, uchechtnu se. "Co je?" vyjede na mě Joe. Má jenom kalhoty. vrrrr to tělo. "To je teda pěkné přivítání" řeknu naoko naštvaně. "Co? Jo. Čau, co tady děláš?" trochu se probere. "No přišla jsem se s vámi rozloučit" nevinně se usměju. "Ty odjíždíš? A proč jsi nám to včera neřekla?" "No já na to zapomněla" "Joe, kterej idi...Jéé ahoj Kami, co tu děláš?" objeví se ve dveřích Kevin. "Přišla jsem se s vámi rozloučit" zopakuju. "A kde budeš bydlet?" zeptá se Joe. "Já ani nevím" omluvně se usměju. "Dáš mi aspoň číslo?" "Jasně" nadiktuju mu číslo a e-mail. "No tak hoši, ráda jsem vás poznala" Obejmu nejdřív Keva. "Promiň ze ten včerejšek" zašeptám Joevi do ucha, když ho objímám a dám mu pusu na líčko. "A kde je Nick?" "Ten asi chrápe, toho neprobudí ani motorovka u ucha" řekne Kev. "Aha, tak mu vyřiďte, že ho pozdravuju. "Dobře" usměje se Kevin. "tak se mějte, mám vás ráda. Ahoj" ještě zamávám a odejdu do pokoje. Vezmu si kufry a jedu na recepci, kde na mě čekají naši. "Dobré ráno" pozdravím je. "Dobré" odpoví. "Tak můžeme jet? Máš všechno?" stará se mamka. "Jo" mávnu rukou. Nasedneme do auta a odjíždíme směrem k našemu novému domu. Do uší si nasadím sluchátka. Cestou přemýšlím, že se s Joem už nikdy neuvidím, ani s Kevem, ani s Nickem a mrzí mě to. Moc, protože jsem si je za ty 2 dny celkem oblíbila. Vjíždíme do celkem luxusní čtvrti a zastavíme před překrásnou vilkou. "Pániii, to je naše?" zeptám se. "Ano" usměje se taťka a chytne mamku kolem ramen. Tééda, aspoň něco pozitivního. Vejdeme do domu a uvnitř je to ještě luxusnější. "Nahoře vpravo máš svůj pokoj" mrkne na mě mamka. Nečekám a vyběhnu po schodech nahoru. Když vejdu zatají se mi dech. "Panebože" vydechnu. Ten pokoj je obrovský. Můj starý by se sem vlezl dvakrát. Velká postel s nebesy, obrovská šatna a vlastní koupelna. To je snad sen. Seběhnu dolů a obejmu naše. "Děkuju, já vás miluju" směju se. "Jsme rádi, že se ti líbí" usmějí se. Tohle je začátek, začátek nového života.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška.M:) Eliška.M:) | Web | 8. srpna 2010 v 21:03 | Reagovat

mooc se mi to líbí....já chci taky postel s nebesy......je to krásný.. :) fakt ale ona se s klukama ještě uvidí určitě :);-)

2 Anďa Anďa | Web | 9. srpna 2010 v 14:22 | Reagovat

krása, jonem pokráčko, jsem zvědavá :-)

3 ♥ Kashenka ♥ ♥ Kashenka ♥ | Web | 10. srpna 2010 v 11:56 | Reagovat

Nádherný díl .... ať už tam je zase s klukama :D  :D  honem pokráčko :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama