The sky is the limit 1.díl

6. srpna 2010 v 19:06 | Deniskka |  The sky is the limit

Sedím na vaně a přemýšlím. Těch 5 minut se zdá nekonečných. KOnečně už zazvoní budík. Dalších 5 minut sbírám odvahu, abych se na to vůbec podívala. "Dobře, třeba to nevyjde" povzbuzuju se a beru si to do ruky. "Do prdele" zakleju, když vidím pozitivní těhotenský test. "Ale třeba to nic neznamená, někdy se ty testy pletou" opakuju si pořád dokola. Radši se objednám k doktorovi. "dobrý den, já bych se chtěla objednat na prohlídku" řeknu sestře. "Dobře, bude vám to vyhovovat zítra v 8?" zeptá se mě. "Jistě. Tak naschledanou" "Naschle" Super, takže zítra v 8. "Crrrrr" zvoní mi telefon.

"Ahoj lásko" ozve se ze sluchátka. "Ahoj Joe" "Nechceš se stavit?" zeptá se mě. Přemýšlím, jestli mu to říct. Teď radši ne, počkám až na zítřek, jestli to bude 100%. "No víš, nějak mi není dobře, radši zůstanu v posteli." vymluvím se. "Jo vlastně, já zapomněl, že máme focení a pak nahráváme. Nestihnu se za tebou stavit. Promiň" no takhle je to vždycky. "to je vpohodě, tak si to tam užij" popřeju mu. "Díky a ty to pořádně vylež, ať si ready jo? Miluju tě" "Neboj, já tebe taky. Tak ahoj" "Ahoj" položí to. Celý den přemýšlím, co se stane když mi to doktor potvrdí. Ale třeba z nás bude ještě krásná rodinka. A už sním, jak budeme bydlet v krásném domě a jak se budem milovat. Nj, celá já. Z toho všeho přemýšlení usnu.
Ráno vstanu už v 6, jdu si udělat ranní hygienu, učesat se a namalovat. Potom posnídám a kolem půl osmé už vyjíždím. U doktora jsem asi tak za 20 minut. Dojdu do čekárny, kde čekám asi 5 minut a potom mě už zavolá sestra. "Dobrý den, trápí vás něco?" zeptá se doktor. "No, mám podezdřeni, že jsem těhotná." vysvětlím mu můj problém. "Dobře tak si vyskočte a já se na vás podívám. Po vyšetření si jdu sednout na židlia čekám na doktora, než přijde. "Taže vám gratuluju, jste skutečně těhotná. Jste asi ve 2. týdnu" usmívá se na mě. A doprdele zase zakleju. "Takže vám vypíšu těhotenskou průkazku a za měsíc přijďte na kontrolu ano?" "Slečno?" zeptá se, protože ho nevnímám. "Ano" pokusím se o úsměv. "Nashledanou" "Nashle" vyjdu z ordinace a posadím se do auta. Co teď budu dělat? Mám to říct Joeovi? Asi jo, má přece právo to vědět, když je to jeho dítě. Nastartuju a vydám se směrem k Jonasům. "Ahoj" obejme mě Nick. "Ahoj" usměju se. "Je doma Joe?" "Jo jasně, je v pokoji, jdi za ním" "Jj, tak zatím" jdu po schodech k Joevi. ťuk, ťuk. "Ano?" ozve se z pokoje. "Ahoj Joe" "Ahoj lásko" přijde ke mně a políbí mě. "Co tady děláš?" ptá se. "Víš Joe, já...my...ty..." začínám koktat. "No tak co se stalo?" je nedočkavý. "Jsem těhotná" když to dořeknu vyvalí na mě ty svoje krásné hnědé oči. "Cože? A jak?" "no jak asi, osvítil mě Duch svatý" řeknu ironicky. "Ale to není možné" začíná pochodovat po pokoji. "Mám to potvrzené od doktora" potvrdím mu to. "Co budeme dělat?" zeptá se mě otočený k oknu. "No co, tak si to necháme" řeknu šťastně. "Zbláznila ses? Je mi teprve 20, mám rozjetou kariéru, co by na to řekli fanoušci?A co by tomu řekli naši? Navíc nejsem připravený mít tak vážný vztah. Měla bys jít na potrat" dokončí svůj proslov. Cože to teď řekl? mám jít na potrat? "No já jsem snad špatně slyšela. Mě je taky 20 a nedělám z toho vědu" do očí se mi derou slzy. "věř mi, bude to tak nejlepší. Pro oba" chytne mě za ruku. vyvleču se z ní a jednu mu ubalím. "Ty parchante, užít si, to jo, ale když dojde na lámání chleba tak jsi zbabělec. Už tě v životě nechci vidět ty zmetku. Je konec rozumíš? Konec" vybíhám z jeho dveří, div se nezkutálím ze schodů. Nasednu do auta a nadzvukovou rychlostí ujíždím domů. Jakmile azvřu dveře, tak se složím. Jak mi tohle mohl udělat? Za co jsem si to zasloužila. Zmetek jeden. A tak pořád dokola. Při tom přemýšlení jsem se rozhodla, že si to nechám. Joeovi napíšu smsku, že jsem se rozhodla jít na potrat. Napíše mi, že jsem udělala správné rozhodnutí. Tak to si jenom myslíš chlapečku. Na druhý den si rezervuju letenku do Dallasu ve státě Texas. Vyrostla jsem tam a mám tam mamku. Sbalím se a jdu spát. Ráno se vzbudím asi v 9, letadlo mi letí až v 1, takže mám dost času. Ve 12 si zavolám taxi a jedu na letiště LAX. Letadlem to trvá do Texasu asi 2 hodiny, ale i tak jsem unavená, jako bych letěla 20 hodin. Na letišti v Texasu si vezmu taxík a jedu do Dallasu. Nadiktuji adresu řidiči a ten mě přiveze až před dům. Zachvilku už stojím přede dveřmi a zvoním. Mamka mi přijde otevřít téměř hned. Jakmile otevře chvilku na mě hledí. "ahoj mami" řeknu a obejmu ji. "Ahoj Amando, co tady děláš?" "Mami, můžeme jít dovnitř?" "Jasně pojď" "Dáš si kávu, čaj, nebo něco k pití?" nabídne mi. "Čaj, děkuju" sobě uvaří kafe. Sedneme si do obyváku a já se jí chystám všechno říct. "Víš mami, musím ti něco říct" začínám "jsem těhotná" čekám co přijde. "no to je úžasné, takže já budu babička" teda, vzala to s klidem. "jo budes" usměju se. "A kdo je tatínek, proč s tebou nepřijel?" zeptá se a já jí povím jak jsme se s Joem seznámili, začali spolu chodit a o tom co mi řekl, když jsem mu řekla o dítěti. "to je parchant" podotkne máma. "já vím, nechápu, jak jsem se v něm mohla tak splést. Teď si vyčítám, že jsem si s ním vůbec začala." začínám brečet. "Ale notak pšttt" konejší mě mamka. "Máš přece mě a já se o vás postarám" utěšuje mě. "Budeeš bydlet tady" řekne najednou. "vážně? a tobě by to nevadilo?" podívám se na ni uplakanýma očima. "Zlato, jsi přece moje dcera a já tě nenechám ve štychu." dokončí. Ani jsem si nevšimla, že už je večer. "mami, já si pujdu lehnout, jsem nějaká unavená" omluvíms e jí. "Jo jasně, já to chápu" "tak dobrou" obejmu ji. "dobrou" dá mi pusu na líčko. Jdu se osprchovat a lehnout si do své postele. Ani nevím, proč jsem to tu opustila. Kvůli tomu, že jsem se chtěla prosadit v LA, a jak jsem dopadla? Sama a s dítětem. Radši to zkusím zaspat. "Dobré ráno" vejde mi do pokoje mamka. "Dobré mami" usměju se. "jéé tady něco krásně voní" "udělala jsem ti snídani, budeš teď potřebovat hodně energie" "Děkuju ti" Nemáš za co" usměje se a odejde z pokoje. Mám já to ale skvělou mámu co? Snídaně byla skvělá. vajíčka se slaninou a tousty. Mňam. Ještě než odnesu nádobí do kuchyně, tak si vyčistím zuby, umyju se a namaluju. Nádobí umyju a jdu za mámou. "takže, kdy se přestěhuješ?" ptá se mě máma rovnou. "No tak dneska bych mohla jet do LA všechno zařídit a asi tak za 2 dny bych mohla být tady." počítám. "Dobře, chceš odvést na letiště?" "Jo to bys byla moc hodná." S sebou si vezmu jenom kabelku s doklady. Za dvě hoďky jsem zase v LA. Jakmile dojedu domů zavolám stěhovací službu a domluvím si stěhování. Začínám balit, ale ještě napíšu klukům. "Ahoj Nicku, mmohli byste se s Kevinem dneska u mě stavit? Je to důležité. Mandy. P.S. Joeovi to prosímtě neříkej. odešlu a dál balím. Z balení mě vyruší mobil. Smska od Nicka. "Stalo se něco? No dobře přijedeme asi za hodinu. Nick." tak to bychom měli. "Crrrr" jsou přesní jako hodinky. "Ahoj" obejmu je. "Ahoj" řeknou oba. "Tak co se děje?" zeptá se Nick. "no pojďte první dál" pozvu je. Jakmile vejdou uvidí krabice. "Co to má být?" zeptá se Kev. Víte kluci, chtěla jsem se s vámi rozloučit. Stěhuju se zpátky do Texasu." Oba na mě hledí jak měsiček na hnůj. "Cože? A proč?" ptají se oba. "no víte, že jsme se s Joem rozešli, takže mě tu už nic nedrží." snažím se lhát, protože to že jsem těhotná se nesmí nikdo dozvědět. "jak nedrží a my jsme co? vzduch?" řekne naštvaně Nick. "Nicku, ty víš, jak to myslím. Vás budu mít pořád ráda, ale potřebuju změnu, prosím pochop mě." "Dobře, nic ti neyčítám" obejme mě Nick. "no tak mi ti pomůžeme aspoň zabalit." nabídne Kev. "Kluci, to nemusíte" nechci je obtěžovat. "ale prosimtě, jsme přece tvoji kámoši a kámoši si pomáhají." řekne Kev a už balí knížky do novin. "dobře tak děkuju" usměju se. Mezi balením je poprosím o laskavost: "kluci, chtěla bych se ještě rozloučit s vašima. Ale nechci vidět Joa. Myslíte, že to pujde?" "Jasně, Joe vždycky chodí na 2 hoďky do posilky, takže budeš mít vzduch čistý." "tak to je super" podotknu. Jsou u mě asi 2 hodiny a pak už musí jít. "Budeš mi chybět" obejmě mě Kev. "Ty mě taky"  "Jo Nicku, napiš mi až odejde a já přijedu jo?" "Dobře, budeš mi moc chybět" obejme mě Nick. "ty mě taky, ani nevíš jak moc" začínám brečet. "Ale nebreč, vždyť se můžeme kdykoliv vidět" utěšuje mě Kev. "Já vím, jen tu nechávám 2 úžasné lidi, které miluju" to už se rozeřvu na celé kolo. Oba dva mě obejmou. "Díky kluci za všechno" "Nemáš za co, máme tě rádi. Tak ahoj" oba mě políbí na líčko a odchází. "Jo Nicku nezapomeň mi zítra napsat."jasně, tak ahoj" "Ahoj" zamává na mě. Ještě jim zamávám a pak už jenom sleduju světla auta. Jdu si dobalit a spát. Ráno se probudím, nasnídám se, zkulturním a čekám na sms od Nicka. Asi za hodinu mi přijde: "Právě odjel, můžeš přijet" Obleču se a vyjíždím, za 10 minut jsem tam. "Ahoj Mandy" obejme mě Denisse. "Ahoj Denisse" "Pojď dál" zavede mě do kuchyně, kde sedí i Paul a Frankie. "takže řeknu vám to rovnou. Dneska odjíždím zpátky do Dallasu." vybalím to na ně. "Proč?" odtrhne se od novin Paul. "No asi víte, že jsme se s JOem rozešli, takže chci začít novou kapitolu svého života zpátky doma" vysvětluju. "Nééé neodjížděj" rozběhne se frank za mnou a obejme mě. "Ale Frankie, vždyť já neodjíždím na konec světa. Můžeš za mnou kdykoliv přijet" konejším ho. "Budeš mi moc chybět chlape" políbím ho do vlasů. "denisse..měla jsem tě vážně ráda, budeš mi chybět" obejmu ji. "Ty mě taky, byla jsi jako moje dcera" začíná brečet. "Paule, taky mi budeš chybět" obejmu i jeho. "Ty mě taky Mandy" pevně mě sevře. "Denisse prosím nebreč, nebo budu taky" začínám slzet. Přijde ke mně, obejme mě a my už brečíme jako želvy. Ještě se k nám přidá Frankie. "Ale notak holky, vždyť se ještě uvidíte." hladí po zádech Denisse. "Já vím, tak zlatíčko opatruj se" a dá mi pusu na líčko. "Neboj budu" ještě ji pevně stisknu, ale radši už pujdu. "Už musím jít, zachvilku dojedou stěhováci, tak se tady mějte a dávejte na sebe pozor" "ty taky" řekne Paul a všichni tři mě jdou vyprovodit. Nasednu do auta, nastartuju, ještě jim zamávám a odjedu. Asi je to naposledy co je vidim. Ale bude to tak pro všechny lepší. Jakmile dojedu domů, někdo zvoní. "Dobrý den, slečna Statfordová?" "Ano?" "No my jsme ti stěhováci" "jo tak pojďte dál" ukážu jim všechno, co mají odnést. Jakmile je všechno odnesené podívám se naposledy ještě po svém bytě. Váže se na něj tolik krásných vzpomínek. První pusa s Joem, sledování filmů a první milovaní s ním. Radši už jdu, zamknu a už se neohlížím. Nasednu do auta a jedu na letiště. Jakmile sedím v letadle hladím si bříško. "Tak miláčku, začínáme nový život"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliška.M:) Eliška.M:) | Web | 7. srpna 2010 v 10:46 | Reagovat

krásné..akorát ..fuj...fakt Joe se dobře nezachoval!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama