The sky is the limit 2.díl

6. srpna 2010 v 19:07 | Deniskka |  The sky is the limit
o 9 měsíců později
"Mamiii" řvu na ni když mě v noci probudí bolesti. "Co se děje?" přiletí ještě rozespalá. "Asi už je to tady" zařvu bolestí. "Dobře, vezmu tašku a jedeme do nemocnice" nařídí, já se sotva sunu, protože asi každé 2 minuty mám stahy a bolí to jako čert. "Vydrž už tam budem" povzbuzujeme mě, když jsme na cestě do nemocnice. Asi tak za 10 minut jsme tam. Ještěže tak, protože se mi to zdálo nekonečné. "Pomozte mi, moje dcera rodí" řve mamka na přijmu. Hned k nám běží sestra s vozíkem. Zaveze mě do vyšetřovny a řekne, ať počkám na doktora. "Auuuu" řvu na celou nemocnici. "No tak zlato vydrž" drží mě mamka za ruku. "Tak se na vás podíváme" řekne doktor. "Takže sestři, připravte sál a odvezte paní připravit. Jdeme rodit maminko" dořekne a odejde. "mami já mám strach" otočímse na ni. "Neboj, všechno dobře dopadne" jenom to dořekne sestra už mě odváží na sál....."No, tak ještě jednou zatlačte" hmm to se mu lehce řekne, nikdy nepozná jaké je to rodit idiot!!! "Tlačte, ještě, ještě, ještě...táák a je to chlapeček" řekne a ukáže mi ho. Je tak krásný. "jak se bude jmenovat?" zeptá se sestra. "Christopher Kevin Stadford" odpovím. Ano pojmenovala jsem ho po jeho bratrech. Ale ne kvůli němu, ale kvůli tomu, že byli mí nejlepší kámoši.

o rok později

Chris je můj miláček. Nic lepšího jsem si nemohla přát. Vůbec nezlobí a poslouchá je to přímo pohádkové dítě. Jenže se čím dál víc začíná podobat Josephovi.

o 2 roky později

Máma šla s Chrisem na procházku, takže mám čas tady trochu poklidit. Jenže z mého uklízení mě vyruší zvonek. Jdu otevřít a nevěřím vlastním očím. Skoro celá Jonasovic rodinka stojí před mými dveřmi. To je šok. "Ahoj Mandy" obejme mě Nick. "Ahoj, co tady děláte?" zeptám se s otazníky v očích. "Přijeli jsme tě navštívit a taky tě někam pozvat" řekne Denisse. No ještěže je máma s Chrisem venku. To mi vyšlo. "Tak pojďte dál" pozvu je. "Tééda Frankie ty jsi ale vyrostl" líbnu ho do vlasů. "Nj, už je mi 14" pochlubí se. "Tak to už jsi velký chlap" směju se. "No a ty Nicku, teda z tebe je hotový krasavec" otáčím si ho ze všech stran. "ale prosimtě" zčervená. "Co? Je to pravda" směju se. "Co si dáte k pití?" "Kávu, čaj, nějakou vodu?" "Pro nás kávu" řekne Denisse a Paul, "pro nás taky" řekne Kev s Dani. "Já si dám čaj" ozve se Nick "a já šťávu" dodá nejmenší Jonas. "Pomůžu ti" nabídne se Nick a jde se mnou do kuchyně. "tak jak ses celou dobu měla?" "Ale jo šlo to" pokusím se o úsměv. Nebudu mu říkat, že nejlepší to zrovna nebylo. Být na Chrise sama. Společně doneseme občerstvení do obýváku. "Dáte si ještě něco?" zeptám se. "Ne prosímtě, už si sedni, všechno máme" řekne Denisse. "Víš Mandy, chtěli bysme tě pozvat na svatbu" řekne Kevin. "Co? Na jakou? Kdo se bude ženit?" koukám na něj jak tele na nové vrata. "No já s Dani" řekne pyšně a chytí ji za ruku. "No tak to je novinka, to vám přeju" jdu je obejmout. "Díky" řekne Dani. "No a kdy to máte?" "Za týden" řekne Kev. "A kde?" "Tady" tady? to je nějaké divné. "No tady v Dallasu, víš že tady máme příbuzné." objasní mi Nick. "Nj, vlastně já jsem uplně zapomněla." praštím se do čela. Ježe když v tom uslyším chrastění klíčů. A sakra už jsou tady. Jaktože tak brzo? Ze dveří běží přímo ke mě Chris. "mamííííí, podívej co mi babička koupila" ukazuje mi velké lízátko. "To je krásné zlato" usměju se na něj. Podívám se na ostatní a ti mají jenom pusy dokořán. "ty..ty...ty...ty...máš syna?" koktá Denisse. Nick se málem zadusil čajem. "No už to tak bude" usměju se. Stejně se to museli někdy dozvědět. "Jak se jmenuje a kolik mu je let?" zeptá se Paul. "Jmenuje se Chris a budou mu 3" no ten na mě zůstane hledět uplně. "Počkej vypadá jako Joe když byl malý" zapozoruje se Denisse. "Je něco, co bychom měli vědět?" zeptá se Kevin. "Dobře je to Joeův syn." Denisse pustila hrnek s kafem na zem. Ostatní jen zírali. "A ví to Joe?" zeptá se Nick. "No věděl to, ale chtěl abych šla na potrat, tak jsem mu napsala, že jsem šla, ale nešla, takže o tom vlastně neví" pokusím se o úsměv, ale vyjde z toho jen úšklebek. "Cože? Tak můj syn chtěl zabít tohohle malého tvorečka?" rozzuří se Paul. "No tak Paule uklidni se. Stejně je to tak pro všechny lepší." "Jak to myslíš lepší?" vykulí na mě oči Denisse. "Kvůli vašim fanouškům, kvůli Joeovi" objasním. "Takže mi máme vnoučka?" rozzáří se Denisse. "Ano" usměju se. "Můžu?" zeptá se a chce si vzít Chrise do náruče. "Jistě" předám jí ho. "Je strašně výřečný, mluví s vámi už tak za 2 minuty co vás pozná" pousměju se. "takže my jsme strýčkové?" radují se Kevin, velký Nick a Frank" "A já poloviční tetička" směje se Dani. "Nicku, můžu s tebou mluvit?" odtáhnu ho, mezitím co si ostatní hrají s Chrisem. "jasně" odvedu ho do svého pokoje. "Co je?" zeptá se mě. "Jak se má Joe a tak?" zdá se, že ho ta otázka zaskočila. "No má se celkem dobře, první měsíce byl z toho rozchodu zničený, skoro s námi nemluvil, ale teď už je v pohodě" "tak to je fajn" usměju se. "A...A má někoho?" "No měl pár známostí, ale nebylo to nic vážného, ale teď chodí s Demi." Aha, takže on má holku, užívá si a já se tady starám o jeho syna. Zmrd.....Ale co já ho nepotřebuju. "No a proč to chceš vědět?" zeptá se pochvilce. "Ale jen tak, ani sama nevím. Pujdem už dolů?" navrhnu. "NJ" společně jdeme do obýváku. Denisse se tam baví s mamkou a vypadá to, že si padli do oka. Chris si do obýváku přinesl snad všechny hračky. "Christophere, říkala jsem, že sem nemáš táhat všechny hračky" napomenu ho. Udělá na mě psí oči, takové co dělával jeho otec, když po mě něco chtěl. "Nech ho, vždyť má vzácnou návštěvu" směje se Paul. "Jo Amy, můžu s tebou mluvit?" "Jistě" odejdeme spolu do kuchyně. "Je Nick pokřtěný?" zeptá se mě. "Jistě, jmenuje se Christopher Kevin Stadrofd." ujistím ho. "Tak to jsem rád" usměju se na něj a jdeme zpátky o obýváku. "No mi už budeme muset jít, musíme ještě zařizovat svatbu" řekne Dani. "Jistě, ráda jsem vás viděla" obejmu ji i Kevina. "My tebe taky" "Jo a prosím Joeovi ani muk jasné?" "Jasně" poslechnou můj rozkaz. Zbytek ještě zůstává. "Nechcete zůstat na večeři?" zeptá se máma. Denisse se podívá na Paula."Hrozně rádi" usměje se na ni. "Pujdu ti pomoct" vstane Denisse. No teda oni si už tykají. "Já jdu uložit Chrise, už se mu začínájí zavírat oči. Viď ty můj jeden poklade" políbím ho. jenom se směje. "Můžu jít s tebou?" zeptá se Nick. "Tady strejda Nick ti přečte pohádku na dobrou noc co říkáš?" "joooo" zakřičí Chris. "nejdřív se ale pujdeme okoupat, že vodníčku" otře svůj nos o ten můj. "Jak budeme, tak tě zavolám, zatím běž do pokoje a vyber pohádku" "Dobře" řekne a odejde do pokoje. Mezitím Chrise okoupu, obleču do pyžama a odnesu do pokoje, kde ho uložím do postýlky. "Tak co říkáš na Sněhurku a 7 trpaslíků?" zeptá se Nick Chrise. Ten se spokojeně usměje. Nick začne číst. Je krásné je pozorovat. Nick bude určitě dobrý táta. Ani ne za 10 minut je Chris tuhý. "tak jdeme" řeknu potichu. Přijdeme akorát na večeři. U večeře moc nemluvíme. "Je tady i Joe?" zeptám se. "Ne, přijede až na svatbu, musel si ještě něco zařídit v LA" odpoví mi Denisse. "Hlavně vás prosím o to, abyste mu o Chrisovi neříkali" "Dobře, je to tvoje rozhodnutí a my ho budeme respektovat" míní Paul. "Děkuju" "no už je pozdě my už pujdeme. "Doufám, že zase zítra přijdete, Chris se na vás už těší. celé koupání nemluvil o ničem jiném" směju se. "Určitě, přece je to náš vnuk" usměje se Denisse. "Dobrou noc" "Dobrou" řeknou jednohlasně. Páááni to byl zase den. Ale jsem ráda, že už to mám z krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška.M:) Eliška.M:) | Web | 7. srpna 2010 v 10:54 | Reagovat

nádherné!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama