The sky is the limit 4.díl

6. srpna 2010 v 19:10 | Deniskka |  The sky is the limit
Drapnu kočárek a naštvaně odcházím pryč. "No tak Mandy počkej, já to tak nemyslel" křičí Nick a dobýhá mě. "V pohodě, ale už musíme jít, protože to zachvilku začne" "Jasně" Jakmile přijdeme do kostela dám mamce kočárek a začnu vysvětlovat Nickovi menšímu co má dělat. "tak zlato, pujdeš tady s Naty tou uličkou a budeš rozhazovat tyy lístky jo?" vyhodím pár lístků růží z košíku. "Já budu sedět hned ve předu, takže potom za mnou přiběhneš" "Dobře" odsouhlasí a dál se věnuje Naty. Tak malý a už je z něho svůdník. Myslím, že to zvládne. Nick už stojí s Kevem a Joem u oltáře a já si jdu sednout vedle mamky.

Sedíme hned za Jonasovýma, takže v druhé řadě. Začíná hrát hudba a vycházejí Nick s Naty. V tom malém obleku vypadá tak roztomile. Jakmile jsou u oltáře Nick se rozeběhne za mnou. "Tééda ty jsi byl úžasný" vlepím mu velkou pusu. Podívu se směrem ke klukům a vidím Joa s pusou skoro u podlahy a vyvalenýma oči. Něco chce říct Nickovi velkému, ale v tom se otevřou dveře a vchází Danielle. Všichni svatebčané vstanou a ona kráčí uličkou ke Kevovi. Je tak nádherná, vlastně jí závidím. Představuji si, že místo ní jsem tam mohla stát já a místo Keva Joe.  Joe se na mě a Nicka celou dobu díve a když má jít něco podepisovat tak ho musí Nick velký žduchnout, prototože vbc nevnímal. Pak uslyším jen: "Můžete si dát první novomanželský polibek" v tom se oba políbí a všichni nadšeně tleskají. Oba novomanželé vyběhnou ven. My se pomalu chystáme k odchodu. Jenže k nám přijde Joe. "Můžeme si promluvit?" vypadá naštvaně? "Ehmm" "Joe lásko musíme už jít" přicupitá k nám Demi. "Jo už jdu" "Promluvíme si později" podíve se na mě vražedným pohledem a odejde s Demi. Já s mámou čekáme, až se kostel trochu vyklidí. Dám Nicka do kočárku a jdeme k autu, které nás odveze na hostinu.

Na hostině

Všechno je v plném proudu, všichni se baví a obědvají. Musím dát ještě Nickovi najíst a pak pujde spát. Budu s ním muset chodit po okolí aby vůbec spal. "Tááák a ještě za maminku" dávám mu lžičku do pusy. Přijde k nám Denisse:"Tak jak se máte?" "Super, ta svatba byla skvělá" usměju se. "Všimla sis Joeova výrazu, když viděl Nicka?" zeptá se. "Jo všimla a chce se mnou mluvit" "No myslím, že je to dobře" "No já teď pujdu uspat Nicka, takže tak na 2 hodinky budu pryč" "Tak dlouho?" "No musím s ním jjezdit jinak spát v kočárku nebude" pokrčím rameny. "Dobře, dávej na sebe pozor. Musím jít, tak zatím" řekne a hned někam odběhne. Vidím, že jde za JOem. No super. "Tak my teda jdem jo?" řeknu mamce. "Jasně" usměje se a dál se věnuje nějaké Jonasovic příbuzné. U vchodu mě zastihne Joe. "Můžu jít s tebou? Teda s váma" no zaskočil mě. "Ehmm, no jistě" hodím hraný úsměv. "Můžu se na něco zeptat?" "Jasně" "Je to můj syn?" překvapeně se na něj otočím. "Proč myslíš, že je to tvůj syn?" zaskočím ho otázkou. "No..." neví co odpovědět, ale já mu tu odpověď ulehčím. "Ano Joe, je to tvůj syn" zastaví se. "A proč si mi napsala, že jdeš na potrat?" "Sám si to chtěl nebo ne?" "Jo, ale tehdy jsem byl mladý a blbý a nevěděl jsem co chci. Třeba, kdybys mi to nenapsala mohlo být všechno jinak" jde dopředu a dívá se na Nicka.  Jak jako jinak? Že bysme teď byli spolu jako spokojená rodina?Ten už spokojeně chrní. "Jak se jmenuje?" zeptá se. "Nick" "Nick?" "Jo Nick" "Je strašně roztomilý" usměje se. "Já vím je celý po tobě" počkat co jsem to teď právě řekla? Joe se na mě překvapeně podívá. "Popojedem ne?" snažím se to zakecat. Mlčky kráčíme vedle sebe. Ticho prolomím až já. "A co ty a Demi?" zeptám se. "No já nevím" "Jak nevíš?" nechápu. "No demi to bere strašně vážně. Potom co jsi odjela stali jsme se nejlepší kamoši a ona prostě chtěla něco víc a já ji pořád beru jen jako kámošku" dokončí proslov. "Takže ji nemiluješ?" "Asi ne" otočí se na mě a podíve se na mě těma svýma nádhernýma očima. Pomalu se začne přibližovat až ucítím jeho dech na mé tváři. Už je to tady, to co jsem si přála celé ty 3 roky co jsem ho neviděla. Jemně se dotkne mých rtů. Začneme se líbat. Jenže něco v mé hlavě řve ať toho nechám. Odstrčím ho od sebe. "tohle už nikdy nedělej rozumíš? Ještě pořád tě nenávidím" zařvu na něj a odcházím pryč. On tam ještě stojí. Proč si sama sobě musím nalhávat, že ho nenávidím, když ho tak miluju? Ach Bože za co mě trestáš? Radši jedu zpátky. Nick se mezitím probudil. No moc tomu nedal. "Už jste zpátky?" přiběhne ke mě Nick větší. "Jj, Nick nějak nechce spát" "Tak ukaž já si s ním jdu hrát" už ho bere z kočárku a zmizí z dohledu. Jdu se sednout ke stolu. Všichni jsou tak šťastní a baví se, jenom já jsem nešťastná, sice navenek se usmívám a tvářím se jako silná holka, ale uvnitř křičím a zmítám se bolestí. "Mandy?" položí mi někdo ruku na rameno. "Ano?" otočím se a uvidím Joa. Moje srce teď tluče jako splašené. "Pujdeš si se mnou zatančit?" překvapí mě, ale má jeden z těch jeho pohledů, které říkají pojď prosím. "Dobře" neochotně se tedy zvednu. Jdeme na parket kde právě hrají ploužák. Pěvně si mě k sobě přitiskne. Zase cítím tu jeho vůni, pořád používá tu samou. Tu kterou jsem mu kdysi koupila k narozeninám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška.M:) Eliška.M:) | Web | 7. srpna 2010 v 11:06 | Reagovat

......co říct..je to fakt krása :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama