The sky is the limit 7.díl - Konec

6. srpna 2010 v 19:12 | Deniskka |  The sky is the limit
Konec minulého dílu:
Ráno
Sluneční paprsky se opírají o mé víčka a tím mě donutí je otevřít. Protáhnu se a ucít ruku na mém břiše. Kdo to je? Pomalu odkryju peřinu a uvidím...........

Uvidím polonahého Joa. Doprdele, co se stalo? Já si nic nepamatuju. Opatrně vstanu a jdu do koupelny. Tam si dám dlouhou a horkou sprchu. Pořád přemýšlím co se asi stalo, jestli jsme se spolu vyspali. Proč já musela chlastat? Když dojdu zpátky Joe ještě pořád spí. Sednu si do křesla a pozoruju ho. Nikdy to neměl rád, když jsem se na něj dívala a on spal, vždycky mi za to nadával. Je tak roztomilý a usmívá se. "Zase mě pozoruješ?" zeptá se mě najednou. "Co? Já? Ne. Jak jsi na to přišel?" snažím se zapírat. "Znám tě" "Dobře no" přiznám se nakonec. Posadí se na postel a díve se mi přímo do očí. ty jeho svaly..hmm...dívej se do očí!! "Joe, ty..my....." "Neboj, nic nebylo" řekne a já si oddechnu. "Ale mohlo být" tajemně se usměje. "Co?" vykulím na něj oči. "No, jenže ty jsi usnula, takže nic" začne se smát. "Ha,ha,ha, strašně vtipné" urazím se. "Ale notak Mandy" podívá se na mě těma svýma psíma očkama. "Co?" "Nic, jen vím o tom, že mě pořád miluješ" "Kdo..kdo ti to řekl?" já jsem mu to přece neříkala, nebo jo? "Ty" přijde ke mně. "Já?" podívu se na něj. "Jop" potvrdí to a klekne si ke mě a chytne mě za ruku. "Chci být zase s tebou" podíve se mi do očí. Já na něj vyvalím ty svoje. "To, to, to nejde" začínám koktat. "Ty miluješ mě a já tebe, tak v čem je problém?" "Všechno nejde tak lehce, jak si myslíš. Máme syna a já ti neodpustila, co jsi udělal" "Ale vždyť víš že se chci o tebe, teda o vás postarat" pořád mě drží za tu ruku. "Ty vůbec nevíš o čem to je, psotarat se o dítě, a co Demi a co fanoušci?" "S Demi se rozejdu to není problém a s fanoušky se to nějak vysvětlí" řekne prostě. "To bys jí udělal? Vždyť ona tě miluje" " ale ona.." "to bys jí chtěl ublížit tak jako kdysi mě? Joe prosímtě odejdi" "Ale proč?" "Prostě běž" začínám zvyšovat hlas. Pořád na mě hledí. "Prostě vypadni!!" teď už na něj zakřičím.  Sebere si svoje věci obleče se a odejde. Pořád sedím v křesle a pak se na plno rozbrečím. "Já jsem tak blbá, on mi tady nabízí, že chce být se mnou a já ho pošlu pryč" Až se trochu uklidním jdu do kuchyně na snídani. Tam už mamka krmí Nicka. "Dobré ráno mami" "Ahoj zlato" políbím ho na tvář. "Co tady dělal Joe?" zeptá se za chvilku. "Tys ho viděla?" divím se. "Jo a jeho třísknutí dveřmi nešlo přeslechnout. Co se stalo?" Všechno jí to řeknu. "Zlato ty jsi ale střelená fakt, nejdřív pořád mluvíš jak ho miluješ a pak jak přijde a chce s tebou a Nickem být tak ho pošleš pryč." vrtí hlavou mamka. "Já vím, jenže je tady Demi a nechci aby jí ublížil" "Ježiši, nemysli furt na ostatní a mysli taky trochu na sebe" zvýší hlas. "Asi máš pravdu" usměju se. "Tak proč tu pořád sedíš?" "CO?" "No běž přece za ním ne?" směje se. "Dobře nachystáš Nicka?" "Jasně jdi se převléct a namalovat." zvedne Nicka ze sedačky a jde ho obléct já mezitím běžím nahoru do pokoje se trochu zkulturnit a obléct se. Přitom se pořád usmívám. To už se nestalo dlouho. Jakmile jsem hotová seběhnu dolů. Mamka s Nickem už tam na mě čekají. Převezmu si od ní Nicka a dám ho do sedačky v autě. "Hodně stěstí zlato" zakřičí za mnou mamka. Za chvíli odjíždíme do hotelu. Za chvilku jsme tam.  "Pokoj Joa Jonase prosím" "A vy jste?" změří se mě recepční od hlavy až k patě. "Sestřenice" zalžu. "Nevypadáte na sestřenici, bohužel vám číslo pokoje nedám" zpraží mě. "Prosím je to důležité" žadoním. "Je mi líto" řekne a odejde. "Kráva" pomyslím si v duchu. "Nicku" zakříčím, když ho uvidím vcházet do výtahu. "Pšššt neřvi tolik" chytne se za hlavu. "Ale tady má někdo kocovinku co?" směju se mu. "Beztak je to kvůli tobě. A proč jsi vlastně tady?" zeptá se. "Hledám Joa a ta recepční mi nechce říct číslo pokoje" vysvětlím. "No, Joe už odjel zpátky do LA" hledím na něj jak tele na nové vrata. "PRoč?" vypadne ze mě. "No ráno přišel celkem naštvaný a oni mají pokoj s Demi víš a načapal ji tam s nějakým týpkem" "Cccoo?" "No, je to tak a proč ho vlastně hledáš?" "Chci mu odpustit" pokusím se o úsměv. "To je dobře, tak rychle upaluj na letiště" "JAsně díky a drž mi palce" Běžím zpátky k autu a jedeme na letiště. Vezmu Nicka a jdeme k přepážce. "dobrý den, 2x do LA" usměju se na tu paní. "Máte štěstí, máme poslední 2 místa" Podá mi letenky a jdeme s Nickem do haly počkat na letadlo. "Mami, kam letíme?" zeptá se mě Nick. "Za tatínkem zlatíčko" počechrám mu vlásky. Za chvilku už nastupujeme do letadla a asi tak za 2 hodiny jsme tam. Zavoláme si taxi a jedeme k domu Jonasů. "Tak a jsme tady" řeknu malému. "Tady bydlí tatínek?" zeptá se. "Ano miláčku" Jdeme ke dveřím a zazvoním....nic...podruhé......nic......potřetí.......nic......počtvrté......nic. Sakra on není doma, no to se může stát jenom mě. "Pojď Nickí jdeme" beru Nicka za ručičku. "PRoč" zeptá se mě. "Tatínek není doma víš?" "To je škoda" zklamaně sklopí hlavu. Když jsme tak 10 metrů od dveří najednou se otevřou. "Mandy?" uslyším ten nádherný hlas. "Joe" rozběhnu se za ním a skočím mu kolem krku. "Co tady děláte?" ptá se udiveně. "Rozhodla jsem se, že ti dám ještě jednu šanci" usměju se na něj a na tváři se mu objeví spokojený úsměv. Obejme mě a vyzvedne do vzduchu. "Miluju tě Mandy" "Já tebe taky" políbí mě. "A co já?" ozve se za námi. Joe vezme Nicka do náruče, chytne mě za bok a spolu kráčíme do domu Jonasů jako rodina.

KONEC
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliška.M:) Eliška.M:) | Web | 7. srpna 2010 v 11:40 | Reagovat

ouky....vážně nádherné.....happyend...jak má být.krásné :)

2 Mrs.NiCoolka Mrs.NiCoolka | Web | 6. září 2010 v 18:42 | Reagovat

Nádherný Nádherný Nádherný Nádherný Nádherný !!! Kdyby to tak šlo i v životě :)))

3 3hena3 3hena3 | E-mail | Web | 14. září 2010 v 0:30 | Reagovat

pekny koniec.. aj tuto FF som presrotovala od zaciatku do konca.. loobi sa mi ako pises :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama