It was only just a dream? 2. díl

7. července 2012 v 16:15 | Deniie* |  It was only just a dream?
Tak druhý díl, děkuju holkám za komenty :) užijte si ho.





"Alexandro, vem nám kufry" rozkáže Lauren. "Jistě madam" pokývnu hlavou a začnu vykládávat kurfy. Vždyť na to tu mají přece lidi ne? Vezmu ty nejpotřebnější, kterých je asi mimochodem 5 a nějak je zkouším vláčet, ale moc mi to nejde. Když se mi to podaří, ujdu asi pár metrů a rozplácnu se s těma kuframa jak dlouhá, tak široká. "Ahoj, nechceš pomoct?" zeptá se mužský hlas. "To je dobrý" usměju se a pokouším se vstát. "Ukaž" chytne mě za rameno a zvedne mě. Jakmile ho uvidím, nemůžu se ani nadechnout. Jeho krásné oříškové oči mě propalují pohledem. Jeho černé vlasy vlají v mírném vánku a na tvářích se mu rýsuje strniště. Je krásně opálený a svalnatý. Prostě můj vysněný princ. "Ehmm" odkašle si. "Děkuju" vzpamatuju se. "Není zač" krásně se usměje. "Alexo!" uslyším řev. Lauren vypadá, že jí co chvíli skolí infarkt. "Promiň, musím jít a ještě jednou děkuju" usměju se, popadnu ty zatracené kufry a nastoupím do výtahu. "S kým sis to tam povídala?" skrčí obočí Lauren. "Ale s nikým" zatřepu hlavou. Výtah zastaví asi v 6. patře, obě vystoupí. Čekám, až zajdou za roh a ty kufry prostě z toho výtahu vyhodím. Doufám, že tam nemají nic křehkého. Nějak je posbírám a odnesu do pokoje. "Abby má ložnici támhle a já na druhé straně. Odnes to tam" Řekne Lauren a ukáže na pokoje. Nejdřív je zanesu Abby. Pokoj má hodně velký, dokonce větší než je můj pokoj u nich doma. Uprostřed je obrovská postel s nebesy, naproti ní je velká plazma, má svoji vlastní koupelnu. Kufry jí položím vedle postele a totéž zopakuju u Lauren v pokoji. Má ho stejný jako Abby, jen prostornější a elegantnější. "Tak, zbytek kufrů vám donese poslíček, tak pokud mě už nepotřebujete…" nestačím doříct. "Tady máš klíč od svého pokoje, věř, že to nedělám ráda, ale nemám na výběr." Předá mi kartu od mého vlastního pokoje. Nemůžu uvěřit svým uším. "Teď mě dobře poslouchej, ráno nám zajistíš snídani na osmou, já chci palačinky s malinovou omáčkou a.." "Zlato, co si dáš ty?" zeptá se Abby, která sedí na sedačce a usilovně smskuje. "Jenom ovoce, musím si hlídat figuru" řekne. Nechápu proč je pořád tak posedlá svým tělem, vždyť váží sotva 50 kilo. "Tak tedy slyšelas, dnes už máš volno, ale ráno ať si tady a s nikým se nevybavuj a opovaž se použít minibar" zlostně se na mě podíve. "Ano, madam" sklopím hlavu a odejdu. "teda, nemůžu uvěřit, že mi dala můj vlastní pokoj a dokonce pro dnešek volno." Pomyslím si a usměju se. Sjedu výtahem do 4.patra a najdu svůj pokoj. Páni, ten je luxusní, sice ne jak mají ony, ale mně to stačí a bohatě. Jak jsem prošla krátkou chodbou uvítal mě elegantně zařízení obývací pokoj. Byla tam jedna sedačka hnědé barvy, konferenční stolek a na něm velká kytice. Naproti gauče byla plazma. Hned vedle byla ložnice. S obrovskou postelí a malou televizí naproti ní. Ložnice měla průchod do koupelny. Právě žiju svůj sen. I když ne tak, jak bych si to představovala, ale aspoň z maličké části. Pár věcí si vybalím a půjdu zařídit dole na recepci věci pro Lauren a Abby. Sjedu dolů výtahem a jdu k pultu. Je tu docela dost lidí, asi je to velmi oblíbený hotel. "Promiňte" řeknu recepční. "Hned se vám budu věnovat, slečno" odbude mě a dál se věnuje nějakému papírování. Rozhlížím se kolem sebe, vypadá to, že sem jezdí samí bohatí lidé. Samé značkové věci, lidi s nosánky nahoru. Jo, bohaté já už poznám, když se kolem nich pohybuju už 2 roky. "Ahoj" osloví mě někdo. "Ahoj" usměju se na něj. Je to on, ten kluk co mi pomohl vstát ze země. "Jak.." nedořekne, protože ho přeruší recepční. "Omlouvám se, tak co pro vás mohu udělat?" usměje se na mě. "Potřebovala bych zařídit snídani na zítřek na pokoj 685 pro paní McDelovou." "Dobře a co si přejí na snídani?" "Palačinky s malinovou omáčkou a ovoce na kousky nakrájené, polité troškou medu a posypané skořicí, džus, kávu a nějaké pečivo." Řeknu jí. "Dobře a na kolik hodin to má být?" "Na 8" "Přejete si ještě něco?" "Ne, děkuji" usměju se a odejdu. "Hej, počkej" volá za mnou ten kluk. "Vždycky mi někam zmizíš." Zasměje se. Já se jenom usměju. "Já jsem Joe" podá mi ruku. "Alex" usměju se a podání opětuju. "Moc mě těší Alex" krásně se na mě usměje. "Mě taky" "Tak, co…" nedořekne, když mi zazvoní telefon. Volá Abby. "Ano, Abby?" zeptám se jí. "Pojď sem nahoru a dělej" položí to. "Promiň, moc ráda bych si s tebou popovídala, ale bohužel musím jít." Omluvně se usměju. Jeho výraz se změní na smutný. "To je škoda, snad se ještě potkáme" pousměje se. "To já taky doufám" usměju se a vstoupím do výtahu, který právě přijel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuza11 Zuza11 | E-mail | Web | 8. července 2012 v 19:53 | Reagovat

Super no tak toto bude ešte určite zaujimave :D

2 misabel misabel | 8. července 2012 v 22:16 | Reagovat

Už se těším na pokráčko, super dílek :-P  :-P  :-P

3 kristina kristina | 10. července 2012 v 20:53 | Reagovat

Noo joe by sa rád zoznámil a ona mu nedá ani možnosť tsss to sa robí?  :-) tie dve mrchy jej pekne komplikujú život...

4 marketa marketa | 19. května 2013 v 11:57 | Reagovat

:-| :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama